Křesťanská odborová koalice

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Historie křesťanských odborů

                               HISTORIE KŘESŤANSKÝCH ODBORŮ

 

 V poslední třetině 19. století nastal v Čechách bouřlivý rozvoj průmyslové výroby. Podnětem pro vznik křesťanského odborového hnutí bylo vydání papežské encykliky Rerum Novarum v roce 1891. Církev poprvé výslovně formulovala základní postuláty své sociální doktríny. 

 Jako první se myšlenkou na založení společné organizace všech křesťansky orientovaných dělníků zabývali vydavatelé křesťansko-sociálního listu Dělník na Moravě v roce 1885. Po přípravných jednáních se sešli delegáti 1. sjezdu zástupců katolického dělnictva z Čech a Moravy 8. a 9. září 1894 v Litomyšli. Sjezd vyzval veřejnost k zakládání křesťanských politických stran a odborového hnutí. Již v této době zástupci dělníků požadovali osmihodinovou pracovní dobu, právo dělníka na přiměřenou mzdu a starobní a invalidní pojištění. 

 Až po osmi letech, v roce 1902, se konala v Týništi nad Orlicí ustavující řádná hromada Všeodborového sdružení křesťansko-sociálního dělnictva v království Českém. Nedlouho poté byla založena i pro Moravu a Slezsko. Od roku 1909 vytvořily obě zemské organizace společný orgán – Československou všeodborovou komisi křesťansko-sociální za předsednictví msgre. Jana Šrámka se sídlem v Brně. Tato se v roce 1930 přejmenovala na Říšskou odborovou radu křesťanských odborových organizací.

 Říšská odborová rada křesťanských odborových organizací sídlila od počátku 30. let v Praze a dalších 5 poboček měla ve velkých městech Čech a Moravy. Důležitým orgánem byly Okresní a Krajské odborové rady. V odborech pracovalo několik odborných sekcí. Nejsilnější byla textilní, dále byly sekce kovodělná, stavební a kamenická, grafická, tabáková, hornická a hutnická, dřevodělná, zemědělsko-lesní a další.

 Jestliže v roce 1909 měly křesťanské odbory 32.000 členů, v roce 1935 to bylo již 130.000 členů, kteří byli sdruženi do 56 odborových centrál a spolků. V této době význam křesťanských odborů silně vzrostl a staly se třetími nejsilnějšími v republice. Jedním z důvodů zvyšování členské základny byl vzrůst nezaměstnanosti. Pokud dělníci chtěli získat podporu v nezaměstnanosti, museli být odborově organizováni. Při odborovém ústředí byla založena zprostředkovatelna práce „Josefum“, která pro svojí činnost pohltila více než 50% finančního hospodaření křesťanských odborů.

 V roce 1939, po mnichovské zradě, musely křesťanské odbory vstoupit do Národní odborové ústředny. Po válce komunisté v roce 1945 prosadili v Košickém vládním programu zákaz odborové plurality. Zákaz křesťanských odborů tak napomohl vlivu komunistů mezi dělnictvem a dal možnost vzniku Revolučního odborového hnutí (ROH), které bylo obrazem diktatury komunistické strany. Až do roku 1990, kdy bylo ROH rozpuštěno a přetransformováno v Českomoravskou konfederaci odborových svazů, byla činnost křesťanských odborů de facto zakázána a tím tyto ztratily jakoukoliv kontinuitu s vlastní historií. 

 V roce 1990 byly založeny nezávislé křesťanské odbory pod názvem Nezávislý křesťanský odborový svaz jako separátní odborová organizace. Pokus navázat na tradice z 1. republiky nemohl být úspěšný z důvodu tehdejší provázanosti na lidovou stranu a církev. Snaha o založení vyvolala odezvu mezi křesťansky smýšlejícími zaměstnanci a občany. Odezvu vyvolala i situace, která vznikla při transformaci odborů z bývalého ROH ve smyslu „podivné“ rekonstrukce funkcionářského a profesního aparátu v roce 1990, absencí křesťanskosociálních myšlenek v českých odborech a hledáním nezkompromitovaných odborů. Tuto možnost jim nabídly křesťanské odbory.
 Všechny uvedené aspekty daly popud k reorganizaci struktury a úpravě programu a stanov na 1. sjezdu v roce 1993. To překonalo počáteční nejistotu a začaly se vytvářet podnikové a základní organizace. 2. sjezd v roce 1996 potvrdil správnost těchto provedených změn.
 Činnost KOK je soustředěná na práci v podnicích a dalších zaměstnavatelských organizacích. Jedná se hlavně o kolektivní vyjednávání, kolektivní smlouvu a hlavně dohled nad jejím plněním. Postupně se vytvořila potřeba spolupráce ZO v jednom resortu a začaly vznikat rezortní sekce.
 KOK má v současné době přes 8.000 členů v ZO, individuálních členech a důchodcích. Dobře funkční jsou sekce dopravy a školství. Příliv členské základny stagnuje. Tato situace odráží situaci v celých českých odborech. Apatie, nezájem, nedůvěra a strach o ztrátu zaměstnání a u řady členů svazů ČMKOS snaha o získání požitků jako za ROH, jsou hlavní body stagnace. 
 Ústřední sekretariát KOK je v Praze, pro Moravu a Slezsko v Břeclavi, Pro členy a funkcionáře jsou pořádány odborné semináře, většinou na základě jejich žádosti o konkrétní téma. Spolupráce s ČMKOS se odehrává na bázi politické smlouvy o spolupráci. Vztah je na teoretické rovině, málo funkční a to z důvodu nesouhlasu KOK s účastí funkcionářů ČMKOS v parlamentu a senátu ČR, ve funkcích v ČSSD a v postech náměstků ministrů. KOK neustále upozorňuje na porušování zásad nadpolitičnosti ze strany ČMKOS a jejího blízkého propojení s ČSSD.
 KOK je členem WCL (Světové konfederace práce), WCT (Světové konfederace učitelů), FIOST (Světové organizace dopravy), INFEDOP (Evropské organizace veřejných služeb a dopravy) a EZA (Evropského centra pro otázky zaměstnanců). Tato spolupráce umožňuje přímé vazby k Evropské unii a komisi. Spolupráce je i s národními křesťanskými odbory – Křesťanské odbory Belgie, Křesťanská frakce rakouských odborů, Křesťanské odbory Německa, Holandska, Lucemburska, Kanady a hlavně s křesťanskými odbory Slovenska.